Poselství pohádky pro dospělé

Po světě běhám už docela dlouho. Dost dlouho na to, abych mohla být babičkou odroslějších vnuků. A pořád mám ráda pohádky. Pravda - dávám přednost pohádkám pro dospělé před Perníkovou chaloupkou či Červenou Karkulkou. Od září do června pravidelně jednou za týden zasedám před televizní obrazovku, abych sledovala svůj večerníček. Proč právě jednou za týden?


Tak mohla bych vám tvrdit, že je to dodržování tradice z mého nejútlejšího dětství, kdy se večerníček vysílal jen v neděli podvečer. Skutečnost je jiná: ten můj večerníček se vysílá dvakrát za týden, ale v jednom případě se překrývá s hodinami orientálního tance. Ty mají přednost.

Dlouhodobé sledování každého druhého dílu mého večerníčku mi přineslo zkušenost, že tato frakvence je naprosto postačující k pochopení děje. To podstatné z předchozího dílu je shrnuto a zopakováno v prvních třech minutách vždy na začátku dílu dalšího. To bohatě postačí k udržení si přehledu kdo, kde, kdy a s kým.

Nedávno jsem objevila úžasnou možnost sledovat svůj večerníček po internetu. Tak jsem to vzala hezky z gruntu od prvního dílu. Nejdřív si vždy rozložím svoje tvoření (korálky, drátky, kleštičky, šňůrky a kamínky,...a taky blok na poznámky a tužku, protože když vypnu mozek při tvoření a večerníčku, tak mi přicházejí skvělé nápady!) a pak pustím večerníček. Poslouchám, sem tam juknu na monitor a u toho tvořím.

Takhle to už dělám pár dnů a řeknu vám, že dívat se na seriál ve zhuštěné podobě je zážitek. Daleko snáz se odhalí povrchnost zápletek, všechna rychlokvašná řešení i to, jak autoři předpokládají, že divák je úplný blbec. Ale pár dílů, které jsem viděla tento týden a které měly premiéru asi před dvěma lety, mě docela překvapilo. Na scéně se objevila nová postava - nevítaná, nezvaná, dosazená od vrchnosti a s úžasnou schopností na každém člověku vidět něco dobrého a hlavně se schopností za to druhého pochválit. Získává si tím velice rychle sympatie a podporu, podřízení ho začínají milovat a přidávají na pracovním tempu, všichni jsou v daleko větší pohodě.

Kéž by toto uměla každá maminka, každý tatínek.

Kéž bychom se všichni zaměřovali více na pochvalu než na kritiku, ne sebepochvalu než na sebekritiku.

PS
Jsem nesmírně zvědavá na poprázdninové premiérové díly. Pořád ještě chválí? U dílů z letošního roku jsem si toho nevšimla. Jsem tak nepozorná nebo to bylo jen koště, co dobře mete?
Ať je to jak chce, účelu (u mě) bylo dosaženo: uvědomila jsem si význam soustředění na pozitivní momenty života.


© Mg.Jitka Studénková
Děkuji, že ctíte autorská práva. Kopírovat můžete pokud článek uveřejníte v plném rozsahu a uvedením zdroje.
Děkuji za sdílení, pokud vás článek zaujal!!!


Top Články




Sdílet

Share








30.07.2011 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se