Můj pohled na tátu, mámu a Boha

Prošla jsem v životě kurzy různé kvality i různého zaměření, zažila jsem řadu kratších ukázek na festivalech Miluj svůj život, potkala řadu učitelů - někteří se tvářili smrtelně vážně a (většinou) strašně esotericky, jiní jsou skromní a pokorní a život berou s humorem. Mnohokrát jsem se v různých podobách setkala s tím, že mě učili, jak si vytvořit spojení já, Vesmír a Země.
Pokaždé to přineslo velmi příjemné pocity vyrovnanosti, proudící energie, spojení s Vesmírem (Světlem, Láskou, Bohem, Universem - vyber si dle svého založení) a současného ukotvení v zemi, které přetrvávaly nějakou dobu - od několika málo desítek minut po několik hodin. Později, jak jsem v životě začala přeměňovat své systémy přesvědčení, léčit své strachy, smutky a jiná zranění na duši, tak se pocity harmonie a propojení začaly oběvovat spontánně. Nejdřív jako "odměna", když jsem něco pochopila, později jen tak. Někdy během loňského podzimu jsem si uvědomila, že to, co nazývám spojení s Vesmírem/Bohem je nejsilnější, když napravím něco v mém vztahu k tátovi nebo k mámě. A jak je to tedy s Bohem, co když Bůh neexistuje, co když existuje "jen" táta a máma??? Znamená to, že když to z jakéhokoliv důvodu s tátou a mámou nefunguje, jsme pak už jen absolutně sami a nikdo/boží láska nás neochraňuje??? Všechny otázky jsem odložila, aniž bych na ně našla (a dokonce aniž bych hledala) odpověď.

Prošla jsem v životě kurzy různé kvality i zaměření, zažila jsem.....Mockrát mě v životě učili nerůznější věci o duchovních průvodcích a ochráncích a andělích. Učili mě s nimi různě komunikovat, učili mě třeba i o tom,
že mám pravidělně žádat Vyšší já, aby celou duchovní radu ověřilo a dle potřeby zredukovalo nebo vyměnilo,...Ono to celé tak nějak úplně nefungovalo a dřív nebo později přestalo i bavit. Věřím, že své průvodce mám, ale většinou je nevnímám. Jen občas na různě dlouhá období a pak si stačí v klidu sednout a mluvit s nimi přímo. Žádné složitosti.

Během uplynulého (pozn. únor 2009) víkendu se mi to složilo do jednoho obrazu. V průběhu své konstelace jsem
se znovuobjevila starou a úplně zasutou bolest, když v mém životě táta hodně chyběl. Byl sice fyzicky přítomen, dělal to, co by za normální situace měl, ale okolnosti byly těžké a já jsem od něj potřebovala holkou, která to zvládne. Teď po mnoha letech bylo hodně osvobozující pochopit to a zeptat se táty, kde byl, když jsem to potřebovala... Konstelace se pak vyvíjela dál přes několik drobných zastavení s konečným výsledkem uvědomění si, že táta je tady pro mě pořád (i když zemřel krátce před vánoci), že je tady pro mě moje máma (i když zemřela
před 25 lety a vždy tak trochu směřovala někam jinam).

Mám zase ten známý pocit spojení s celým Vesmírem
Mám za sebou dva průvodce, o které se mohu opřít: tátu a mámu

A teď už vím, že Bůh neexistuje, existují táta a máma
A taky vím, že všichni máme dva silné velké ochránce - tátu a mámu (a oni možná mají další pomocníky? Kdo ví?)
Táta a máma mají jeden mocný nástroj: Lásku
My jsme tu Lásku začali nazývat Bůh.
Takže Bůh existuje!!!
Láska je Bůh a Bůh je Láska.

Já vím, že jsme často slyšeli a četli, že Bůh je Láska, ale me nepřestává fascinovat, když něco, co jsem četla a snad i pochopila hlavou, najednu prožiju každou buňkou těla... A prostě Já celá vím, že to tak je ne proto, že to někdo říká a píše, ale prostě to tak je.

Líbí se ti tento článek? Můžeš reagovat v komentáři nebo v diskusi nebo diskusi založit. Nebo napsat svůj vlastní příspěvek.
© Mgr.Jitka J.Studénková - kopírovat tento text můžeš pouze v plném znění a s uvedením autorky
24.06.2010 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se