Mistr a žák

"Smím se stát tvým žákem?"
"Jsi pouhým žákem proto, že máš zavřené oči. V den, kdy je otevřeš, uvidíš,
že není nic, co by ses mohl ode mne a odkohokoli naučit."
"K čemu tedy je Mistr?"
"Aby ti ukázal, jak je neužitečné nějakého mít."

Dva muži sedí u jezírka s vodopádem. Přou se, zda je možné vylést po stěně vodopádu až na vrchol. Mistr a žák.

Mistr říká, že je to možné a chce slib, že pokud to dokáže on, vydá se nahoru i žák. Mistr se vydá na cestu. Přesto, že je vidět, jak
postupuje vzhůru, clona z vody zakrývá pohled tak, že není vidět, kam
Mistr klade ruce a nohy dokud nevyleze na vrchol. Žák ho následuje,
protože ví, že stěnu lze slézt, ale neví přesně jak.

Žák nemůže napodobovat kroky svého Mistra. Každý z nich má totiž svůj
pohled na život. Každý má svoji vlastní cestu, svůj způsob, jak se
vyrovnávat s překážkami. V tom se můžeme učit od dětí, které se stále
ptají proč, i když ví, že jim rodič (mistr) radí dobře. A i když dítěti
řeknete, jak se kreslí dům, pustí se svojí vlastní cestou. Jeho dům se
nepodobá vašemu.

Učit, znamená ukazovat, že je něco možné. To dělají mistři pro nás
žáky. Naučit se, znamená ověřit si to na vlastní kůži. To děláme my,
sami pro sebe.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


V jedné daleké zemi žil člověk, který byl žákem jednoho velkého učitele.

Tento žák si jednoho dne usmyslel, že svého učitele vyzkouší, zda je opravdu tak moudrý a vševědoucí.

Rozhodl se hned druhý den, že učitele vyzkouší.

Druhý den ráno šel za učitelem a po nějaké době se ho zeptal:Učiteli, když toho tolik víš a znáš, jistě my řekneš kolik právě ukazuji za zády
prstů .

Učitel se pousmál a pravil: ukazuješ 7prstů.

A měl pravdu.A tak žák přemýšlí a tu ho něco napadne.Chytne malého ptáčka ve chvíli kdy se učitel otočí a schová ho za zády.Pak se znovu zeptá
učitele: A co mám za zády teď?

Učitel se k němu otočí, usměje se a praví: Malého ptáčka. Žákovy to ale stále nestačí a zeptá se: A je ten ptáček živý nebo mrtvý? Učitel se podívá na svého žáka smutným
pohledem a pravý: Na to ti nemohu odpovědět. Žák se vítězně usměje a má
radost, protože učitel neví.

V tom učitel promluví smutným hlasem: Nemohu ti odpovědět, protože když řeknu mrtvý, tak pustíš ptáčka a on uletí. Ale když řeknu, že je živý tak mu za zády zakroutíš
krkem a ptáček zemře.Neodpovím ti, protože život toho ptáčka JE VE
TVÝCH RUKÁCH.


Top Články




Sdílet


24.06.2010 | Autor: Sluníčko



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se