Nic, nula a všechno

autorka: Jitka Dolejšová
zdroj: www.pozitivni-noviny.cz

Bylo jednou jedno nešťastné NIC. Trápilo se:
„Jsem k ničemu, vůbec nic neznamenám. Lidé o mně mluví často, ale jen proto, aby se vyhnuli odpovědi. To je pořád:
„Co ti je?“ „Nic.“
„Co dávají v televizi?“ „Nic.“
„Co jste dnes dělali ve škole?“ „Ále, nic.“
NIC si připadalo opuštěné a zbytečné. Bloumalo po světě, až potkalo NULU. Hned se jí s pláčem vrhlo kolem krku:
„NULO, milá Nuličko, ti jediná mne pochopíš, vždyť jsi stejně bezvýznamná jako já! Jak se s tím, prosím tě, můžeš vůbec vyrovnat?“
NULA mu otřela slzy a vzala ho přátelsky kolem ramen:
„Promiň, NIC, že to říkám tak otevřeně, ale připadáš mi trochu hloupé. Samozřejmě, že pokud jsem sama, jsem pouhou NULOU. Ale když si
například stoupnu za jedničku, hned je z nás číslo 10. A když se nás
sejde víc, máme schopnost třeba z desítky udělat číslo 1000 nebo rovnou
milión.“
„Ty se tedy máš,“ vzdychlo NIC a v jeho hlase bylo slyšet směs obdivu a závisti, „jenomže já se nehodím ani do té matematiky. Jsem dočista nanic. Lidé mne používají jen proto,
aby si spolu nemuseli dál povídat. No, posuď sama:
Co děláš? Nic. Co ti chtěl ten kluk? Nic. Co ti napsala kamarádka? Nic. Ještě se divíš, že mám takovou depresi?“
„Ty nejsi NIC, ale pořádné trdlo,“ prohlásila NULA, „vidím, že ti chybí nejen sebevědomí, ale i základní znalosti.“ Posadili se spolu na
vyhřátou mez a NULA začala trpělivě vysvětlovat:
„Vezmu to pěkně po pořádku. Tři dialogy, o kterých jsi před chvílí mluvilo, jsou vlastně třemi malými příběhy:

Příběh první: Co děláš? Nic.
Pětiletá Natálka kreslila mamince k svátku obrázek. Na otázku, co děláš, musela mamince odpovědět, že NIC. Přece to mamince neprozradí.
NIC v tomto případě znamenalo překvapení.
Příběh druhý: Co ti chtěl ten kluk? Nic.
Když třídní učitelka vyzvídala na Karolíně z 9. A, co jí chtěl ten kluk z béčka, musela Karolína taky odpovědět: NIC. Jak by mohla paní
učitelce prozradit, že ji David pozval do kina?
Tady slovo NIC znamenalo krásné tajemství.
Příběh třetí: Co ti napsala kamarádka? Nic.
Babičku zajímalo, co napsala Oliverovi jeho kamarádka. Taky raději řekl: NIC. Nemohl přece babičce vyzvonit, s čím se mu Lenka svěřila. Totiž, že si
ji rodiče vzali z dětského domova. Oliverova odpověď „NIC“ znamenala splnění slibu, že to zůstane jen mezi ním a Lenkou.
Vidíš, NIC, jak jsi důležité?“
NIC chvíli mlčelo a usilovně přemýšlelo. Pak, celé rozzářené, NULU objalo a vlepilo jí pusu na tvář:
„Nuličko, ty jsi tak chytrá, tak moudrá, děkuji, děkuji tisíckrát! Nejsem zbytečné, nejsem nanic!“
Tančilo a zpívalo a smálo se jak blázen.
NULA se jen šťastně usmívala.
............................

„Co jsi mi to chtěl říct?“, zeptala se jednoho večera Monika svého přítele, když jí podal tmavomodrou sametovou krabičku. Krásně se na ni podíval:
„NIC.“
A v tom slově bylo VŠECHNO.
24.06.2010 | Autor: J.S.



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se