Dítě v nás

Hrávali jste si s modelínou, když jste byli malé děti? Vzpomínáte na
ten odkamžiky vzrušení, kdyžjste rozbalovali úplně nové válečky modelovací hmoty: červené, zeléné, žluté, modré. Ale jak dny ubíhaly,tak barvy přestávaly být jasně definované, špinily se a nakonec z toho byla hromádka jakési šedivohnědé hmoty.

Podobný pocit mívám, když bloudím po internetu a hledám, co je kde zajímavého. Víte, nejsem moc velkým příznivcem toho, aby se v blozích zveřejňovali příspěvky, které jsou různě postahované z jiných webů, a úryvky z knížek. Tohle totiž dělá kdekdo. Dokonce najdete blogy, které mají úžasný obsah, ale zjistíte, že jsou to skutečně pouze zkopírované články. Když to tak půjde dál, budeme mít na netu jakýsi konstantní obsah, který se jen tak přemísťuje a přeskupuje a já mám obavu, že z toho jednou bude jakási šedivá bezvýrazná hmota jako hrouda dlouho používané modelíny.


TAK A TEĎ ZNEGUJU ,CO JSEM DO TÉTO CHVÍLE NAPSALA. PODÍVEJTE SE, CO MĚ ZAUJALO JINDE:


Někdy se nás zmocní pocit smutku, který nedokážeme
ovládnout. Uvědomujeme si, že kouzelný okamžik dne pominul, a my jsme jej nepostřehli. Kouzlo a umění života nám zůstalo skryto.

Naslouchejme však dítěti, kterým každý z nás byl a které v sobě ještě stále nosíme. Ono ví, co magický okamžik znamená. Jeho pláč můžeme utlumit, nedovedeme jej však umlčet.

To dítě, kterým jsme byli, v nás žije dál. Blaze těm, kdo jsou jako děti, neboť takovým patří království nebeské.

Pokud se znovu nenarodíme a nepohlédneme na život s dětskou nevinností a nadšením, ztrácíme smysl svého bytí.

Je mnoho způsobů, jak spáchat sebevraždu. Ti, kteří zkoušejí zabít tělo, se příčí zákonům Božím. Ti, kteří zkoušejí zabít duši, se příčí stejným zákonům, třebaže jejich zločin je méně zjevný.

Naslouchejme dítěti, které jsme si ještě uchovali v srdci. Nestyďme se za ně. Buďme k němu hodní, když má strach; cítí se samo a většinou se marně dožaduje naší pozornosti.

Svěřme mu na chvíli otěže svého bytí. Ono totiž ví, že každý den je jiný.

Dejme mu znovu pocítit svou lásku. Udělejme mu radost - i kdyby to znamenalo jednat takovým způsobem, který by ostatní považovali za hloupý.

Nezapomínejme, že před Bohem je lidská moudrost pouhou pošetilostí. Budeme-li naslouchat dítěti v nás, vrátí se nám do očí jiskra, která během let stačila vyhasnout. Dokud s ním neztratíme kontakt, neztratíme kontakt se životem.

(P.Coelho: U řeky Piedra jsem usedla a plakala)


Líbí se ti tento článek? Můžeš reagovat v komentáři nebo v diskusi nebo diskusi založit. Nebo napsat svůj vlastní příspěvek.
© Mgr.Jitka J.Studénková - kopírovat tento text můžeš pouze v plném znění a s uvedením autorky
24.06.2010 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se