O šíleně smutném muži (a vděčnosti)

O uplynulém víkendu, kdy jste možná někteří byli na kurzu Terapie vděčností, jsem já vedla kurz Reiki 1.stupeň.a shodou okolností se mi stalo, že jsem si nemohla vzpomenout na pátý z pěti principů reiki: BUĎ VDĚČNÝ ZA VŠE, CO JE. (Děkuji za připomenutí milému hostu.)
Dnes ke mě e-mailem doputovalo velice pěkné povídání související s vděčností. Bohužel bez udání autora. Teď vám ho předávám jako poselství -zatím bez mého dalšího komentáře:

O šíleně smutném muži
Byl jednou jeden chlapec, který žil ve velkém domě na kopci. Miloval psy, koně, rychlá auta a hudbu. Lezl po stromech, plaval, hrál fotbal a pokukoval po hezkých dívkách. Až na to, že si po sobě musel uklízet své rozházené hračky a věci, měl přímo báječný život.

Jednou chlapec řekl Bohu: "Hodně jsem přemýšlel a už vím, co chci, až budu velký."
"A co to je?" zeptal se Bůh.
"Chci bydlet ve velkém domě s verandou, se dvěma bernardýny a s velkou zahradou. Chci se oženit s dívkou, která bude vysoká a velmi krásná a milá, bude mít černé vlasy a modré oči a bude hrát na kytaru a krásně zpívat. Chci mít tři urostlé syny. Budu s nimi hrát fotbal a až vyrostou, z jednoho bude vědec, z druhého politik a ze třetího slavný fotbalista. Sám se chci stát cestovatelem, plavit se po moři, zdolávat velehory a zachraňovat lidi. Chci mít červené Ferrari a už nikdy nechci po sobě uklízet."
"To zní velmi pěkně,"odpověděl Bůh. "Taky chci abys byl šťastný."

Jednoho dne si chlapec poranil koleno. Už nemohl lézt po horách a ani po vysokých stromech a už vůbec nemohl brázdit širé oceány. Vystudoval marketing a začal podnikat ve zdravotnictví. Vzal si dívku, která byla velmi krásná a velmi milá a měla dlouhé černé vlasy. Vůbec ale nebyla vysoká, nýbrž drobná, nehrála na kytaru a ani neuměla zpívat. Uměla vařit báječná jídla a malovala kouzelné obrázky. Kvůli podnikání bydlel ve městě, v jednom z nejvyšších pater mrakodrapu s nádherným výhledem na moře. Místo bernardýnů měl chlupatou kočku. Byl otcem tří krásných dcer a všechny ho měly moc rády. Nehrály s ním sice fotbal, ale někdy všichni společně vyrazili do parku a tam si házeli létajícím talířem. Jen nejmladší byla na vozíku, tak sedávala ve stínu stromů, hrála na kytaru a překrásně zpívala. Vydělával dost peněz na to, aby mohli žít v pohodlí, ale ve Ferrari nejezdil. Někdy po sobě, a nejen po sobě, musel uklízet.

Pak se jednoho rána probudil a vzpomněl si na svůj sen.
"Jsem hrozně smutný," svěřil se příteli.
"Proč?"zeptal se ho přítel.
"Kdysi jsem snil o tom, že se ožením s vysokou modrookou černovláskou, která by hrála na kytaru a zpívala. Moje žena nehraje a ani nezpívá. Má hnědé oči a není vysoká."
"Tvá žena je krásná a velmi milá," řekl mu přítel. "Nádherně kreslí a báječně vaří."
Muž ho ale neposlouchal. "Jsem hrozně smutný," svěřil se jednoho dne své ženě.
"Proč?" zeptala se ho.
"Kdysi jsem snil o velkém domě s verandou a zahradou, ale zatím žiji v malém bytě ve 47. patře."
"Náš byt je pěkný a rovnou z křesla vidíš na oceán," odpověděla žena. "Máme lásku, radost a nádherné obrázky, které kreslím a chlupatou kočku, no a nemluvím o třech krásných dcerách."

Muž ji však neposlouchal. Jednou v noci řekl muž Bohu: "Vzpomínáš si… Vzpomínáš si, že když jsem byl malý chlapec, vyprávěl jsem ti o všech těch věcech, které jsem chtěl?"
"Byl to krásný sen," odpověděl Bůh.
"Proč si mi všechny ty věci nedal?" zeptal se muž.
"Mohl jsem," připustil Bůh. "Chtěl jsem tě ale překvapit něčím, o čem jsi nesnil. Předpokládám, že sis všiml, co všechno jsem ti dal: milou a krásnou ženu, dobré zaměstnání, pěkný byt, tři nádherné dcery. Je to jedna z nejlepších kombinací, jaká se mi kdy povedla…"
"Ano," přerušil ho muž. "Ale já jsem myslel, že mi dáš to, po čem opravdu toužím."
"A já jsem myslel, že ty mi dáš to, po čem opravdu toužím já," opáčil Bůh.
"A po čem jsi toužil?" zeptal se muž. Ono ho nikdy nenapadlo, že by Bůh mohl mít nějaké potřeby.
"Chtěl jsem tě udělat šťastným tím, co jsem ti dal," odpověděl Bůh.

Líbí se ti tento článek? Můžeš reagovat v komentáři nebo v diskusi nebo diskusi založit. Nebo napsat svůj vlastní příspěvek.
© Mgr.Jitka J.Studénková - kopírovat tento text můžeš pouze v plném znění a s uvedením autorky
24.06.2010 | Autor: J.S.



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se