Nový život

...co my už neumíme a děti ano
13.ledna se nám narodil Tomášek. Čekali jsme doma se 7letým Dádou a drželi mamince v porodnici palce. Daneček najednou povídá. "Já Tomáška slyším, já si s ním umím povídat? " "Tak mu řekni, ať už jde ven.", vzkazuji já. Tomášek odpověděl:" Já bych už šel, ale maminka mi v tom brání." A tak jsme se ptali, jak mu maminka bráni a co by měla dělat a ještě na spoustu dalších věcí. Dáda mi to všechno tlumočil, protože já jsem neslyšela vůbec nic. K mému překvapení to mělo hlavu i patu a dokoce říkal takové věci, které si myslím 7letý kluk nemůže o porodu vědět. Najednou povídá "Já Tomáška vidím, my jsme si vyměnili fotky. Teď posílá tobě babičko , dívej se." Já jsem se snažila, ale nic jsem neviděla. Trochu světla ve tmě.
"Ty to neumíš babi" povídá Dáda. "Neumím. Tak mě to nauč". "No dobře. To nesmíš vůbec pohnout jazykem, abys neříkala slova a musíš úplně zastavit myšlenky, aby sis to nevymýšlela. Chvíli čekáš a když máš v hlavě úplně prázdno, uslyšíš Tomáška." Nedokázala jsem to. Ale jsem šťastná, že to umí moji potomci, vždyť je to přece tak normální.

A tak je mi tak hezky. Ten svět má opravdu naději.
Hanka
24.06.2010 | Autor: Hanka Matějčková



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se