O umění říkat NE

Tento příspěvek původně vznikl jako komentář ke kurzu Učím se říkat Ne, který právě probíhá v Praze. Protože by po uplynutí termínu kurzu upoutávka zmizela i s komentářem v propadlišti dějin, tak jsem se rozhodla napsat pár vět do blogu.

Velice často se setkávám s názorem, že naučit se říkat ne je velmi těžké. Obvykle lidé jedním dechem dodávají, že by měli pocit, že porušují, co jim od dětství vštěpovali o slušnosti k druhým lidem atd. Druhým dechem opáčí, že teď na kurz ne, protože …..

„Já chci, ale…“

Všímáte si paradoxu?
Sice vyjadřují touhu něco změnit a tak trochu se schovávají za to, že je to těžké, ale pak DOKÁŽÍ říci/napsat NE na kurz nepůjdu (Možná by to bylo jinak, kdyby to komukoliv museli říci do očí, ale takříkajíc papír, resp .obrazovka počítače snese všechno.), protože…

a) možná mají objektivní důvod
b) možná mají něco, co se jen za objektivní důvod vydává

ale ve skutečnosti
se jen bojí, zda bych potom neubližovali druhým
se jen bojí, zda je nebudou odmítat, když si dovolí říci/říkat ne
si myslí, že si nezaslouží zvládnout tak skvělou dovednost
předpokládají, že nemají na to, udělat takovou změnu
si myslí, že nedokáží přijmout svou novou identitu
si myslí, že neříkat ne je obdivuhodné
.
.
.
a další

Takže je to vlastně o tom, srovnat si v hlavě, jestli to chci, jestli tohle všechno chci risknout. Ono se totiž doopravdy může stát, že okolí bude zprvu zaskočeno, když se z tvárného a věčně souhlasícího tvora najednou vylíhne někdo, kdo s vnitřním klidem a rozhodností vyřkne: Ne, tohle/takhle to nechci, s tím nesouhlasím.

Jak se mám rozhodnout?
a) rozumové důvody – projít si všechna pro a proti. Z mé zkušenosti: občas to stačí, ale většinou ne.
b) Pak je třeba si promítnout jednotlivé možnosti a vnímat pocity přicházející z těla. Ty docela určitě nelžou.

Praktická poznámka na okraj k možnosti b)
Nedávno jsem se dostala do situace, kdy díky změně termínu jednoho z kurzů, se mi překrývaly dvě akce. Nastalo rozhodování. Rozum (a) byl krátký – moc jsem chtěla absolvovat oboje, oba lektory mám stejně ráda a stejně si jich vážím, časová a finanční náročnost byla téměř stejné, oba kurzy se konaly v Praze,…Přešla jsem tedy k druhému kroku (b), ale ouha – i pocitově to bylo stejné. Pak mě napadlo pozměnit otázku: nikoliv na který kurz mám jet ale který z těchto kurzů bude přínosnější pro můj OSOBNÍ rozvoj. A okamžitě bylo rozhodnuto. Bylo potřeba formulovat otázku tak, aby byla v souladu s mým cílem.

A jak tohle všech můžete začít měnit (když už jste ten kurz prošvihli)?
Podle AFT (Terapie přitahovacích polí)

Pro začátek si zkuste odpustit, že VĚŘÍTE, že neumíte říci NE,
že věříte, že to pro vás bude nebezpečné, když to změníte
že věříte, že to pro druhé bude nebezpečné, když to změníte
že věříte, že to nemáte sílu to změnit/nemůžete to změnit
že věříte, že si to nezasloužíte změnit
že věříte, že nebudete vědět, kdo jste,když to změníte



nebo úplně jinak jinou metodou.

Přečti si také:
Když ne znamená ano a ano znamená ne.
Udělat se dá téměř všechno
Cesta odpuštění
Odpustit! Ano,ale jak?
Citáty o odpuštění
AFT- terapie přitahovacích polí


Líbí se ti tento článek? Můžeš reagovat v komentáři nebo v diskusi nebo diskusi založit. Nebo napsat svůj vlastní příspěvek.
© Mgr.Jitka J.Studénková - kopírovat tento text můžeš pouze v plném znění a s uvedením autorky
24.06.2010 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se