Pavoučí sen

Někdy minulý týden, když jsem byla v polospánku zabořená do polštářů, se mi před očima objevil záhon plný barevných květin. Prostě nádhera.
Kochala jsem se tím pohledem, ale najednou ho začalo cosi narušovat. Začalo to vpravo nahoře. Mnoho očí, mnoho nohou, bylo to černé a chlupaté a brzy to vyplnilo celé zorné pole. Masitý sklípkan těsně před očima!!!

V tu ránu jsem byla zase vzhůru a skoro jsem nemohla dýchat. Brrr. Pavouky opravdu nemám ráda. Vlastně z nich mám docela pěknou fobii. Jen jsem se časem naučila neječet, neutíkat a raději se každým pavoukem domluvit, aby co nejrychleji prchnul. Taky se jim omlouvám, že mě děsí jejich vzhled. Oni za to nemohou, jak vypadají. Chvíli jsem si četla a pak jsem v pohodě usnula. Nicméně další dny jsem na ten obraz docela myslela. Pavouci pro mě představují temné kouty, zatuchlinu a sklepní špínu. Jsou nebezpečím, které číhá v koutě a kdykoli je připravené zaútočit. Bleskurychle, nekompromisně, ze zálohy. Číhají na to, až kořist udělá chybu.

Obrazu sklípkana jsem se nemohla zbavit. Proč se mi objevilo něco tak hnusného, když jsem si zrovna užívala pohledu na barevný záhon? Až jsem nakonec otevřela knihu Teda Andrewse Lexikon zvířecí magie. Ta představuje pavouky jako křehké tvory symbolizující tvořivou sílu a nitky osudu. V Indii byli pavouci spojování s májou – se spřádáním iluzí, v řecké mytologii s Osudem, ve Skandinávii s Normou – s ženou, která tkala, měřila a stříhal nit života a pro indiány je pavouk pramáti, která spojuje minulost s budoucností.

Pavoukům bývají přičítány tři magické síly:
1. tvořivá energie
– je spojena se schopností utkat téměř nehmotnou pavučinu, často bývá utkána ve skrytu a temnotě a pak s kapičkami rosy naplno zazáří na slunci
2. asertivita, která pomáhá uchovat ženskou energii – samičky některých druhů pavouků po kopulaci usmrtí a sežerou svého druha
3. energie spirály – spirály pavučiny, která spojuje minulost s budoucností
Pavouci bývají považování za strážce jazyka, strážce vědění o prapůvodním písmu.

To je trochu jiný pohled na ty nevzhledné osminohé tvory, že?

Utekl týden a v noci na dnešek se mi zdál další pavoučí sen. Tentokrát jsem byla na návštěvě u kohosi z přátel, stála jsem v malém pokojíku, ze kterého jsem chtěla vyjít ven. Ale nešlo to. Uprostřed dveří se objevil obrovitý pavouk. Vlastně sekáč – to jsou ti s malinkým tělem a mnohonásobně delšíma nohama. Nebyla tak černý a chlupatý a byl docela barevný, přesto jsem z něj měla veliký strach. Hlavně z jeho velikosti. Zabíral celou šířku dveří a vypínal se nahoru. V místnosti se mnou nebyl nikdo, kdo by mi pomohl.

A najednou „pink“ jako když praskne mýdlová bublina a sekáč zmizel. Místo něj na zemi ležel pavouček vyrobený z vázacího drátu a zářivých korálků nejrůznějších barev. Třpytil se a zářil, jak na něj svítilo sluníčko. Vedle mne se jen ozval kamarádův smích: „To sis nevšimla, že jsem ti jen vsugeroval, že je živý?“ Až v tom okamžiku jsem si uvědomila, že byl o celou dobu se mnou připravený mě chránit a celé to byla jen zkouška, jak se vypořádám se svým strachem.

Úleva, obrovská úleva!!!

A pak otázky:
Kolik máme v sobě pavouků – černých a temných – v nejhlubších koutech naší mysli?
Kolik z nich se pomalu objevuje v našem zorném poli, abychom si jich všimli?
Kolik z nich se změnilo v takové, kteří sice už nejsou tak hroziví, ale zato narostou do tak obrovitých rozměrů, abychom je skutečně nemohli přehlédnout?
A kolik z nich jsme už dokázali proměnit v drahokamy?


Přečti si také:
Můžeš se bát!

Líbí se ti tento článek? Můžeš reagovat v komentáři nebo v diskusi nebo diskusi založit. Nebo napsat svůj vlastní příspěvek.
© Mgr.Jitka J.Studénková - kopírovat tento text můžeš pouze v plném znění a s uvedením autorky


Top Články




24.06.2010 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se