Pondělní úvaha o začátcích a koncích

Je pondělí a já jsem vám chtěla napsat něco pěkného. Právě dnes, protože v pondělí je na Cestě k Celistvosti již tradičně nejvyšší počet návštěvníků a já tak můžu pohladit po duši nejvíce přátel.

Posadila jsem se k počítači a promýšlela, který z námětů přemílajících se v mé hlavě,by byl ten nejlepší pro dnešní den. Zavrhovala jsem jeden za druhým. Nad něčím prostě mozek právě teď odmítá přemýšlet. O čem ale psát, když se vám chce psát, ale současně máte pocit, že nevíte o čem? To je zapeklitá otázka. Tak jsem požádala svůj počítač, aby mi byl prostředníkem na správný nápad. Chvíli jsem brouzdala na Netu, ale to moc nepomohlo. Nikde, ale vůbec nikde nic, co by mě inspirovalo. Ale ono je to nakonec velmi jednoduché. To nejzajímavějším je sám život ve své jednoduchosti. Nebo spíš složitosti?

Ten můj život mi přinesl velmi zajímavý víkend, ve kterém se sloučily dvě symbolické skutečnosti:
Tou první byl začátek – poprvé v životě jsem si vyzkoušela vést kurz systemických konstelací. Poprvé sama, bez dohledu někoho zkušenějšího. Pochopitelně jsem měla trému, ale ne až tak moc, jak jsem očekávala. Byly chvíle, kdy vše proudilo absolutně samo, byly chvíle, které se jevily složitější. Byl to krásný začátek, který mi život přinesl sám od sebe. Ještě před dvěma měsíci by mě ani nenapadlo, že bych mohla podobný kurz vést už teď – v době, kdy ještě nemám dokončený výcvik v konstelacích. Nicméně byla jsem o to požádána a byla mi dána důvěra. Dostala jsem podporu svého učitele!

Tou druhou bylo naopak zakončení - příprava bytu po mém tátovi, ve kterém nyní žije můj bratr, k rozsáhlejší rekonstrukci. Celou neděli a dnes dopoledne jsme balily do krabic a pytlů nejrůznější věci a vše snášeli do jediné místnosti, která prozatím zůstane nedotčena. Můj tatínek zemřel předloni těsně před vánoci. Během loňského ledna a února jsme přebrali spoustu věcí, vynosili ke kontejnerům mnoho odpadu, rozdali řadu knížek, podarovali oblečení a nedotčená balení potravinových doplňků. Až do tohoto víkendu jsem měla pocit, že jsme přitom nebyli příliš sentimentální. O to víc jsme byli překvapeni, kolik věcí zůstalo nahromaděno, kolik dávno zapomenutého bylo objeveno – třeba maličký šroubovák z bráchovi dětské stavebnice nebo můj notýsek asi ze druhé třídy s oznámeními, na které straně čteme, na které počítáme a že druhý den máme přinést 2,-Kčs na vstupné na výchovný koncert a k tomu ještě 2,-Kčs na městskou dopravu. (Ano, ty cifry čtete správně.) Bylo zvláštní dívat se na vyprázdněné skříně, stěny bez obrazů, okna bez záclon a přitom vědět, že až do stejného bytu vstoupím znovu, tak všechno bude jinak – nábytek, podlahy, kuchyňská linka. To, co patřilo k mému dětství definitivně zmizí alespoň ve své hmatatelné podobě.

Začátek a konec v jednom víkendu. Začátek a konec, konec a začátek. Začátky konců a konce začátků.

AMEN

Líbí se ti tento článek? Můžeš reagovat v komentáři nebo v diskusi nebo diskusi založit. Nebo napsat svůj vlastní příspěvek.
© Mgr.Jitka J.Studénková - kopírovat tento text můžeš pouze v plném znění a s uvedením autorky

Přečtěte si také:
Nový život
Děti se naučí tomu v čem žijí
Co je to láska
24.06.2010 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se