Novoroční předsevzetí aneb co to vlastně chci

"Dáváš si novoroční předsevzetí?
...přestanu kouřit, budu cvičit, budu zdravě jíst, konečně začnu dělat, co mě baví, najdu způsob, jak víc vydělávat, ...
Já ne!
Tedy ne, že bych se od tohoto „zlozvyku“ oprostil, ale jednoduše jsem to vzdal...
(než se trápit s tím, že se mi to zase nepodařilo dodržet.)
Takže se nemusím hned od začátku stresovat... jen za to platím.

Platím tím, že nemám jasné cíle.
Platím tím, že si nedovolím chtít, protože to stejně nevyjde.
Platím tím, že (raději) nevím, co chci.
Platím tím, že to, co se mi povede nebo nepovede, záleží na náhodě."

napsal ve svém článku můj kamarád Mirek Krása

Když jsem si tento úvod přečetla, zatajil se mi dech. Novoroční předsevzetí si nedávám už řadu let, protože vím, že je stejně brzy vzdám. Jediné předsevzetí, které má u mě šanci na naplnění, je to, které je právě od teď – tedy nikoliv od zítřka, od pondělka nebo od příštího měsíce.

Ale nikdy, opravdu nikdy mě nenapadlo, že za to vlastně platím!!!

Třeba tím, že nemám jasné cíle

Proto moje první zamyšlení nad novoročními předsevzetími je na téma: cíle a co chci
Je to už pár měsíců, co mi náhoda přinesla do ruky jednu knihu o psychologii úspěchu. Ta se samozřejmě musela zabývat i stanovením cíl – osobních i pracovních. Jedno z mnoha a mnoha cvičení, která autor nabízí, je i sepsání úplně všech cílů. Jednoduché, že? Ale už ne tolik, když jich máte sepsat rovnou stovku. Prvních třicet jakžtaž jde a dál…terpv dál to začne být zajímavé. Najednou je v hlavě prázdno – třeba i dost dlouho a pak se odněkud vynoří cosi dalšího. Může to být dávno zapomenuté přání z dětství nebo něco, čeho byste se v první chvíli zalekli a teď najednou víte, že právě tohle chcete a že za tím půjdete stůj co stůj. Nebo se najednou „velký“ a „zásadní“ cíl spontánně rozpadne na ty menší postupné, aniž byste o tom museli mnoho přemýšlet.

A tak od té doby mám ve svém „deníčku“ sepsané všechny své cíle, občas si je pročítám pro udržení motivace. Postupně se je pokouším realizovat. Některé jsou na mnoho let.
Ale ten první, který jsem si splnila – ten se splnil tak nějak od sebe. Prostě to najednou přišlo a bylo to.

Další školu toho, jak zjistit co nejpřesněji to, co chci, jsem dostala na kurzech konstelací. Dotaz na zakázku kontelace je velmi jednoduchý: „Co chceš?“

Moje (a nejen moje) odpověď často začínala: „Chtěla bych …“
„Co chceš?“
„Chtěla bych…“
„Co chceš?“
„Chtěla bych…“
„Ale já se tě neptám co bys chtěla, ale co chceš?“

Myslím, že jsem dostatečně rychle pochopila, že cesta od „chtěla bych“ k „chci“ je leckdy docela dlouhá, ale hlavně důležitá a naučila jsem se sama sebe ptát, co vlastně chci, když říkám „chtěla bych“, nebo co se musí stát, aby se „chtěla bych“ změnilo v „chci“.

Kousek sebeotevření, jak se moje chtěla bych změnila
- vyléčit krátkozrakost se změnilo v chci se orientovat ve světě, být si v něm jistá
- zhubnout se změnilo ve chci být atraktivní , pružná a věží
- vydělávat cca dvojnásobek současných příjmů se změnilo na chci být otevřená přijímání atd.

Taoisté říkají, že cílem je cesta. Ano, s tím souhlasím, ale může vést přes splněné cíle malé i velké. A k tomu je potřebujeme znát, mít je dobře vyjasněné, třeba tím, že se jich pokusíme sepsat co nejvíc a zapomeneme na „by“.

Přečti si také:
Už vím, co chci
Čtyři životní síly a články na něj navazující


Líbí se ti tento článek? Můžeš reagovat v komentáři nebo ho sdílet.
© Jitka Studénková - kopírovat tento text můžeš pouze v plném znění a s uvedením autorky


Top Články




Sdílet

Share


24.06.2010 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se