Ceská slepičí polévka pro duši

Určitě znáte alespoň některou z knížek J.Canfielda ze serie Slepičí polévka pro duši. Tak mě napadlo, že bychom si společně mohli psát takovou svoji malou Českou slepičí polévku pro duši - drobné příběhy ze života, které nás potěšily.

Začnu sama o tom, co se mi přihodílo dnes: pustila jsem počítač a otevřela Outlook, abych zkontrolovala došlou poštu. Program zkolaboval a vymazal absolutně vše, co v něm bylo. A protože jsem nepořádná a na webovkách mám schránku dost plnou, tak se pošta začala stahovat znova. Z neznámého důvodu se to nedělo chronologicky,aleprvní se objevil rok starý e-mail od blízkého kamaráda s tímto textem:

Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host, ale opravdový přítel: otevře ledničku a obslouží se.............
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí ramena, když vidí Tvé slzy....
Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přitel má jejich telefon. čísla i adresy ve svém notýsku.....
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci a po skončení oslav zůstane, aby Ti pomohl s úklidem...
Kamarád nesnáší, když mu voláš ,jestliže už šel spát, ale přítel se ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal....
Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne, když máš romantickou lásku i problémy...
Kamarád si myslí, že přátelství skončilo jestliže jste se pohádali, ale přítel Ti po hádce zavolá....
Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho,ale přítel je zde pořád pro Tebe....
Kamarád si tento vzkaz přečte a zapomene na něj, ale přítel ho přepošle a vrátí ho také TOBĚ ...

...a teprve potom stahování začalo postupně podle data.

MÁTE-LI SVÉ MILÉ PŘÍBĚHY PRO POTĚCHU DUŠE, PŘIDEJTE JE, PROSÍM DO KOMENTÁŘE!!!!
21.06.2010 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

1 komentářů:
  • 21.06. 20:26, Jitka Studénková

    A KOMENTÁŘE PŘENESENÉ Z PŮVODNÍ CESTY K CELISTVOSTI: Dnes odpoledne cestou domů jsem potkala "svého" dědečka.Neviděla jsem se s ním celou zimu. Bydlím kousek od penzionu pro důchodce a s tohoto dědečka jsem potkala poprve asi před dvěma lety. Šel s hůlčičkou, pomaloučku krok co krok. Na vzdálenost asi pěti metrů se zastavil, smeknul klobouk a pozdravil mě jako pravý provorepublikový elegán. Kromě pozdravu jsme na sebe nikdy nepromluvili ani slovo. Neviděla jsem ho celou zimu. Byla dlouhá a určitě se mu po zledovatělých chodnících chodilo velmi špatně. (Sníh definitivně zmizel až o tomto víkendu.) Jaro je definitivně tady. Můj dědeček se zase pomaloučku šourá do obchodu a z dálky mě zdraví hlubokou úklonou. Já mu ji tímto povídáním oplácím. Vždycky pro něj chci mít alespoň úsměv. Řadu let učím jógu a jsem toho názoru,že když máme začít v 18.00, tak by všchni měli být na svých podložkách v 17.55. Děvčata to víceméně dodržují, výjimky se pochopitelně stávají. Jedna z "mých děvčat" - šedesátnice s docela velkými zdravotními problémy, pro kterou je velmi důležité, aby nepřestávala cvičit, od letošního ledna začala přicházet čím dál pozěji. Dokonce pět - deset minut po začátku. Současně z ní bylo cítit jakési uspokojení. Pak jednou začala vyprávět: má pejska - milé a čilé stvoření, které musíte milovat, i kdyb jste nechtěli. Od letošního ledna s ním začala docházet na LDN za nemocnými babičkami a těm, které si to přejí svého pejska "půjčuje" na pohlazení, pomazlení,...Takže už mi nevadí, že chodí pozdě. My jsme připraveny, že přijde a jako myška vklouzne na své místečko. A potom, ještě než odejde domů, nám povypráví, co dělají "její babičky" a jak různě se pejsek chová ke každé z nich: na jednu doráží packou, u druhé se rozvalí na záda a nechá se hladit na břiše, další olíže atd. Za necelé dva měsíce už ví, co která potřebuje. Vtíp ze Silvestrovské oslavy a tak trochu rada pro rodiče zvědavých dítek: Malý chlapeček přijde domů ze školky a ptá se maminky, jaký je rozdíl mezi mužem a ženou. Mamča ho pošle za otcem, ten ale neví, tak ho šoupne za dědou. Děda si právě zavazuje boty a když se ho vnuk zeptá: „Dědo, jaký je rozdíl mezi mužem a ženou?“, děda se podívá na vnuka a povídá: „Podívej, tatínek má větší boty než maminka, tudíž má i větší nohu než maminka. Takže, chlapče, je jasné, že rozdíl je mezi nohama.“ Včera jsem krátce po poledni odjížděla z kurzu v Praze. Bylo zataženo, teplota kolem nuly, pofukovalo. Nic moc. Stromy bez listí, tráva zasažená lehkým nočním mrazem...Procházela jsem kolem nevzhlednch plůtků. U jednoho z nich se se tyčily asi metr vysoké květiny - vysoké stonky se zbytky pokroucených hnědých listů a na jednom z nich nádherný žlutý květ, který se rozhodl ignotrovat prosincové počasí a zazářil jak malé sluníčko. Ning dnes hlásí neustále jakési přestávky, na Cestu k Celistvosti se nedalo přihlásit. Teď sice ano, ale zase není možné přidat žádný článek. Ach jo. Tak zatím je n malý příběh, který jsem si zat


přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se