Břišní / orientální tanec

Břišní tanec, známý též jako tanec orientální, je specifickou formou tance, která se liší od mnoha jiných „lidových tanců“, který se vyvinuly v týchž oblastech. Napříč hranícím rozpoznáváme břišní tanec jako zvláštní taneční styl, který od jiných tanečních forem odlišuje několik znaků:
1. Tradičně se spojuje s prvky jak náboženskými, tak erotickými. Diky této nejednoznačné roli byl břišní tanec mnohými kritizován, zatracován, ale i milován. Původem vychází z kultů plodnosti starověkého světa.
Lidé vždy přisuzovali bohům lidské nedostatky a hleděli si je naklonit tím, co měli nejlepšího: plodinami, dobytkem, dokonce lidskými obětmi. Kult plodnosti existoval ve všech starověkých civilizacích. Božská Matka se objevovala pod jmény jako Isis, Aštarta, Ištar, Afrodité, Venuše... Úkolem bohyň bylo plodit. Jejich plodnost zahrnovala celou planetu, zajišťovala střídání ročních období, dobrou úrodu i rozmnožování dobytka. Dobrá vůle lokální bohyně zajišťovala prosperitu celé komunity. Bohyně nedržely celibát a neočekávalo se to ani od jejich kněžek. Naopak, bylo přirozené, že se bohyním přinášely oběti v podobě oddané služby a panenství jim zasvěcených dívek.


Tak vznikla praxe chrámových prostitutek. Dívky byly přiváděny do chrámů jako oběti zbožných slibů, aby sloužily bohyní, ale také aby si přivydělaly k věnu. K povinnostem dívek patřily i posvátné tance, a to zvláště takové typy, které zvýrazňovaly břicho jako zdroj plodnosti bohyň.
I v dnešním Egyptě bývá zvykem, aby si snoubenci najali na svou svatbu břišní tanečnici a společně udělali si snímek, na kterém se rukama dotýkají jejího břicha. To představuje zřetelný odkaz k starověkým kultům plodnosti. Dochoval se i jeden starý berberský zvyk. Ženy se ve stanu shromáždí kolem nastávající rodičky a v soustředěném kruhu tančí s opakujícími se břišními pohyby, zatímco žena rodí. Saudská žena, která o tomto zvyku přinesla svědectví, byla velmi překvapena, když zjistila, že i v dnešních školách pro rodičky se učí tytéž pohyby, které umění břišního tance zná již odedávna.
Samotný tanec se přitom považoval za svatý a nesměl být spatřen žádným mužem. Ve staré Asii, kde se tanec zachoval ve své původní podobě, vyjadřuje mateřskost, tajemné početí života, utrpení a radost z nové duše, která přišla na svět.

2. Tradičně se tancovalo naboso, protože to tanečníky přímo spojovalo s Matkou Zemí.

3. Břišní tanec vyrostl z tradic východní hudby, která se zásadně liší od západní. Nejdůležitějším prvkem východní hudby je rytmus, naopak zcela postrádá harmonii. Ishaq ibn Ibrahím, hudebník z 9. stoleti, to vyjádřil slovy: „Kdo dělá chyby, je stále naším přítelem. Kdo zkracuje nebo prodlužuje melodii, i to je náš přítel. Ale ten, kdo narušuje rytmus, již naším přítelem není. Východní vokální hudba může mít zcela volné tempo nebo rytmus, není-li doprovázena rytmickým nástrojem. Tradičně se užívaly kastaněty.

4. Tanečníci tedy často užívají nějaký typ rytmického nástroje, buď jako pomůcku k doprovodu hudebníků, nebo i jako samostatný doplněk k tanci.
5. Orientální tanec se jedinečným způsobem přizpůsobuje ženskému tělu, zdůrazňuje břišní svaly, pohyby boků a hrudníku. Je pevný a zemitý, bosá chodidla se spojují se zemí. Tanec je charakteristický hladkými, plynulými a smyslnými pohyby těla, které se střídají s pohyby kmitavými a třesením. Východní tance jsou odlišné, jsou to „svalové tance“ na rozdíl od evropských, kde záleží hlavně na krocích. Při tradičním břišním tanci by noha nikdy neměla stát výše než bok. Střídání úrovní umožňuje tancovat, i když tanečnice sedí na podlaze.

6. Užívání různých pomůcek při tanci, jako hadů, mečů, závojů a svíček. Tyto předměty měly pro primitivního člověka magickou, ochrannou funkci a ve svých zemích stále patří k doplňkům lidových tanců. Hadi vycházejí ze starověkých mystérií. Vyjadřují mužský i ženský princip a nesmrtelnost (had pojídající svůj ocas).

7. Diváci platí tanečnicím přímo mincemi či bankovkami, které hážou na podlahu nebo umisťují na tělech tanečnic. Tento zvyk nezná žádná jiná taneční forma. Ve starém Řecku si dívka z chudé rodiny uvázala šátek kolem boků a vyšla tančit na náměstí, aby si vydělala na věno. Diváci na ní házeli malé zlaté mince a tyto penízky si dívka přišila jako ozdobu k živůtku nebo bedernímu pásu, protože neměla žádné bezpečnější místo, kam je schovat. Tanečníci dodnes nosí kostýmy zdobené mincemi „na věno“.

8. Přestože se břišní tanec vyvinul z lidových tanců, postupně se vyvíjel v tanec pro profesionální tanečníky a trénované sólisty. Na rozdíl od lidových tanců, které směřují k jednoduchým pohybům pro velké skupiny lidí, orientální tanec se promeňoval ve složité pohyby, které vyžadují trénink. Výsledkem jsou vystoupení sólo tanečníků ve zcela improvizovaném stylu nebo soubory 2-3 tanečníků s choreografií.
Ukázali jsme si, jak se břišní tanec vyvíjel v několika kulturách od tanců, které začínaly v chrámu, aby poté v erotické podobě přešly do sekulární sféry, až nakonec vytvořil třídu profesionálních tanečníků. Současně se různé formy východního tance nadále užívají v lékařském či náboženském smyslu dodnes.

zdroj:http://brisnitance.stoklasa.cz
01.02.2010 | Autor: http://brisnitance.stoklasa.cz



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se