Toxičtí lidé VIII.

Profil osmý - šprýmař
Šprýmař
Jeho vtipy vyvolají obvykle hrobové ticho. Když odcházíte od přítele tohoto typu, velmi dobře chápete, co to znamená „smích léčí“. Mívá totiž v repertoáru tři druhy vtipů: starý, známý a opakovaný.
Šprýmař je otravný, nejistý, slabý, nedůstojný, samolibý, banální, nesnesitelný, uštěpačný, hrubý, vytrvalý, plytký, halasný, podceňující. Šprýmař nebere nic vážně. Každou záležitost zahajuje žertem: „Už jste slyšeli ten vtip...?“ Když si vás vybere za terč svých žertů, své projevy slovního barbarství považuje za upřímnost. Projevíte-li svůj nesouhlas, zeptá se: „Copak nerozumíš žertu? Co je s tebou? Všichni ostatní se baví.“ Jeho vtipy, to je nablýskaná zbroj nepřátelství nahromaděného v jeho nitru. Šprýmař nikdy neprojevuje své nepřátelství přímo, protože je příliš zbabělý, než aby vám rovnou řekl, co mu na vás vadí. Když se pokusíte zavést s ním vážnou debatu, bude se chichotat a obracet všechno v žert. Vážné věci jsou pro něj zkrátka příliš náročné a on si s nimi nedokáže poradit. Konfucius to charakterizoval následovně: „Je pro mě těžké strávit celý den s lidmi, jejichž řeč se nikdy nedotýká věcí spravedlivých, ale stále se obrací ku hříčkám plytkého rozumu.“ Podobně jako tento mudrc prožívá i většina z nás ve společnosti šprýmaře muka. Živější emoce jsou pro něj bolestné, prchá před nimi jako před ohněm – každý projev vašeho hněvu proto vítá výbuchem smíchu. Má-li vážný problém, nikomu se s ním nesvěří; zraněné city a pocit křivdy ukrývá pod maskou humoru. Z výsměchu si buduje kolem sebe ochrannou
skořápku.
George neustále sršel vtipem. I když byl chvílemi zábavný, lidi ve svém okolí rozčiloval, protože nevěděl, kdy přestat. Nic nedokázal brát vážně a každý rozhovor začínal slovy: „Už jste slyšeli ten nový vtip o…?“ Poté následoval vtip, někdy směšný, většinou ale hloupý a nesmyslný. Na všechny vážnější rozpravy reagoval smíchem nebo zábavnou historkou, kterou pohotově vylovil z paměti. Všichni se mu zdaleka vyhýbali. Jednoho dne se stalo, že Catherine, jeho kolegyně, v práci plakala. Předchozího večera se rozešla se svým přítelem a od rána se jí nic nedařilo. Když ji George uviděl v tomto stavu, začal obracet v žert každé její slovo. Mělo to úplně opačný účinek, než si myslel. Catherine se vůbec necítila líp, dokonce se rozplakala ještě víc. Nakonec mu řekla, že ty jeho hrubosti už nemůže poslouchat a vyhodila ho
z místnosti. Trapné Georgovy žerty se nakonec obrátily proti němu. Místo aby získal sympatie lidí, vzbudil jen jejich odpor, protože nedokázal nic brát vážně. Šprýmaři, jako je George, jsou v podstatě velmi nejistí a trpí nedostatkem sebevědomí. Tak moc chtějí být oblíbení, že hrají roli blázna, jen aby tomu podle svého přesvědčení co nejvíc pomohli. Výsledek je ten, že jim nikdo nevěří a nikdo si jich neváží. Jak řekl
Arthur Miller: „Vtipálka má každý rád, ale peníze mu nikdo nepůjčí.“
zdroj: Bulletininformační medicíny Joalis info
15.09.2009 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se