Rodičovské mýty

Přečtěte si: Sourozenecké konstelace Známý psycholog Kevin Leman vtipně vysvětluje význam postavení dítěte v rodině a jeho vliv např. na výběr partnera, volbu povolání i všechny další vztahy v životě člověka

Všechny své děti musíme mít stejně rádi. Opravdu se nemusíme snažit tvářit se, že máme všechny své děti stejně rádi. Je přirozené, že každé z nich je jiné, má jiný temperament, jiný fenotyp - tj. díky svým genetickým dispozicím jedinečně, osobitě zpracovává vlivy z okolního prostředí. Každé z dětí jiným způsobem ovlivňuje naše projekce, což vztah k nim nezbytně zabarví. Když si matka uvědomí, že dcera má stejně blonďaté vlásky, jako měla babička, možná jí to pomůže pochopit, proč na ni má přísnější měřítka než na jejího bratra, který jako by matce z oka vypadl. Takové uvědomění pomůže vyvážit vztahy k oběma dětem.

Ke všem dětem musíme být stejně spravedliví. Spravedlnost ve vztahu k dětem se často paradoxně projevuje nespravedlivě s ohledem na jejich věkové, vývojové či povahové potřeby. Nebezpečím snahy po spravedlnosti je totiž rovnostářství. Zvládá-li starší sourozenec náročnější požadavky a úkoly, měl by také dostat adekvátní odměnu. Mladší sourozenec je sice stále „mladší“, spravedlivé - a velmi náročné pro rodiče - je pak to, aby ve stejném věku dostávaly děti stejně náročné příležitosti, úkoly a stejné odměny. Což ovšem v praxi znamená, že v jednu dobu nedostávají totéž. V tom jako rodiče velmi často chybujeme. Co si starší sourozenec musí vybojovat, zasloužit, obhájit, dostává se mladšímu samo sebou jako něco známého a samozřejmého. Nebo naopak, mladší sourozenec vyrůstá v protektivním obalu, protože „je ještě malý a nezvládne to“. Příliš malý prostor však deformuje jeho zdravý rozvoj, může podporovat nejistotu, manipulativní chování a tendence k únikovým reakcím.

Starší musí mít rozum. Příkaz být rozumný v tomto případě může představovat příkaz, aby starší sourozenec dovolil mladším nerespektovat hranice a potřeby jeho soukromí. Když staršímu bratrovi bere mladší hračku, je pro unavenou matku tak jednoduché říct: „Tak mu ji nech, když si ji vzal. Je ještě malej a za chvíli ji stejně někde pohodí…“ Někdy funguje předčasně dospělý starší sourozenec jako střed složité komplexní rodinné molekuly - všechny vazby se ho nějak dotýkají a zachycuje napětí mezi nimi.

Děti jsou malá, nechápající stvoření. Naopak. Vidí a vnímají velmi citlivě jakoukoli změnu atmosféry. Proto je důležité s nimi mluvit o všem, co se v rodině děje, způsobem, který jsou schopny přijmout a který je neohrožuje. Tím zároveň pomáháme uvolnit i napětí mezi sourozenci. Velmi často napětí vzniká z toho, že nejsme schopni jasně sdělit své pocity a potřeby a obviňujeme partnera, že nám nerozumí. Pokud se on ještě k tomu není schopen zeptat, je konflikt na světě. Naučíme-li děti sdělovat, ptát se a naslouchat, dáme jim cenný základ dobrých vztahů nejen sourozeneckých.

Sourozenecká rivalita je zdravá a normální. Sourozenecká rivalita a soutěživost je zdravá do té míry, dokud motivuje dítě k tomu, aby to, co dělá, dělalo se zájmem. Škodlivá může být v případě, kdy vyrůstá z porovnávání rodičů, zejména pokud je vyhrocená do podoby: když neuděláš tohle, tak jsi špatný a nebudeme tě mít rádi. („Zase máš dvojku, ty jsi nemožná, podívej se na sestřičku, ta se vzorně učí!“) Někdy rodiče v dobré víře chválí sourozence tak, že izolovaně mladšímu dávají za vzor staršího a naopak. Výsledkem je často pocit křivdy u obou a vzájemný odstup. Není třeba soutěživost sourozenců podporovat. Pokud máme pocit, že je sama od sebe dost zřetelná, zkusíme pomoci každému z dětí najít ve shodě s jeho zájmy a dispozicemi vlastní cíl jeho snažení. (Fakt, že rodiče často kladou na dítě nároky, které plynou především z rodičovských zájmů a ambic, je téma samo o sobě značně obsáhlé.)
19.07.2009 | Autor: J.S.



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se