Babiččin syndrom

aneb děti na seminářích Reiki pro dospělé
Semináře Reiki pořádám už osm let let, ale za tu dobu se mi až na jednu výjimku nestalo, že bych měla najednou dostatek dětských zájemců o zasvěcení do Reiki. Obvykle to vypadá tak, že se semináře Reiki zúčastní nejdříve maminka a teprve na některý z dalších seminářů přichází tatínek a děti. Nebo jenom děti. Děti tedy obvykle absolvují běžný seminář pro dospělé.
V tradičním systému Reiki, který vyučuji, je seminář víkendový. Začínáme v pátek podvečer a končíme v neděli odpoledne. Jako kandidátka na mistrovský stupeň Reiki jsem se zúčastňovala seminářů svého učitele Mirka Čapka a měla jsem možnost sledovat, jak se chovají děti současně s dospělými na jeho seminářích Zvládaly to dobře, přestože Mirek je docela přísný učitel. Přesto jsem zpočátku měla obavy, jak to zvládnu. Brzy jsem pochopila, že naprosto zbytečné. Páteční podvečer, kdy se více povídá, jsou děti dílem trochu vyjukané, co je čeká, jak bude vypadat zasvěcení,…dílem pospávají. I proto, když vyprávím historii Reiki, ráda o ní mluvím jako o večerníčku. Druhý den už přicházejí ostřílení borci, kterým je nutno nastavit „jejich“ podmínky:
- dostatečně volný prostor, aby se mohly protáhnout
- nenutit je poslouchat, když se jim nechce
- nenutit sedět na židličkách, ale nechat povalovat dle libosti
- mít sebou oblíbenou hračku, pastelky a zásobu papírů

a hlavně
PŘEVZÍT SI ZODPOVĚDNOST ZA CHOVÁNÍ DĚTÍ NA SEBE,
tj. odebrat ji po dobu semináře rodičům, na rodičovskou autoritu se obrátit pouze ve stavu nouze nejvyšší. Tuto nouzi jsem ve své praxi nezažila.
Nejnáročnější situaci, kterou jsem za ta léta zažila, nebyla zapříčiněna dítětem, ale babičkou. Na semináři byla přítomna devítiletá dívka, jejíž maminka pracovala v obchodě a v sobotu dopoledne musela do práce. Jako doprovod byla vyslána babička. Krátce po zahájení semináře to začalo: seď rovně, nevrť se, musíš dávat pozor, neptej se na hlouposti, vyčůrat se půjdeš až bude přestávka,… Postupně jsme znervózněli všichni. Babičku jsem nakonec rázně umlčela, i když s ně příjemným pocitem, že to dělám před vnučkou, vytáhla jsem tu největší molitanku, kterou jsem měla po ruce a holčičce řekla, že se buď může povalovat na té molitance nebo, když jí to nebude bavit, tak si může jít hrát – seminář se shodou okolností konal v prostorách, které sousedily s mateřským centrem. A dopadlo to jako vždy: ta malá cácorka, která vypadala, že ani trochu nevnímá, co říkám, si pamatovala více než dospělí včetně praktických záležitostí.
Tatínkové, maminky, dědečkové a babičky – věřte svým dětem/vnukům!!!
05.10.2008 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se