Mít dobrou náladu je snadné

Radovat se ze života je umění, kterému se můžeme naučit...
Stalo se mi nedávno při vaření, že se mi smekl nůž a já se řízl do prstu. Ranku jsem ošetřil, nebylo to nic vážného, ale přesto mi ta drobná nehoda přivodila blbou náladu. Ale vezme to několik dnů a můj prst se zahojí. Tak už to v životě chodí, že se nám přiházejí různé nehody, s tím nutno počítat. A tak mne napadlo, jak je to podivné trápit se neblahými situacemi úrazovými, ale nedbat stavu, kdy je člověk v naprostém pořádku. Nebylo by lepší radovat se každý den z toho, že jsem se v kuchyni neříznul? Tedy udržovat si vědomě dobrou náladu. Radovat se z toho, že zdraví slouží, že jsem neztratil klíče či peněženku a ani jsem se neřízl do prstu.

Radovat se ze života je umění, které se můžeme učit a naučit. Svět je takový jaký je, pesimista ho ovšem vidí jinak než optimista. Jak se v tom světě cítíme, je tedy do značné míry věcí našeho náhledu, tedy naší volby. Už Buddha říkal, že člověk je vlastně to, co myslí. A také to co cítí. Když si tuto prostou pravdu plně uvědomíme, zjistíme, že naše mysl má neobyčejnou moc nad světem.
Lidé, kteří se dovedou radovat z drobných věcí a za každých okolností, překonávají životní útrapy snadno a s úsměvem. Jsou ale i lidé, které rozladí kdejaký malý nezdar a žádný úspěch není pro ně dostatečně uspokojující a povzbuzující. Ty zdánlivé svízele života mají kořeny v naší mysli.

Jeví se, že moderní společnost se vyvíjí směrem k profesionální nespokojenosti, ze které ty pocity blbé nálady pramení. Když si ráno pustíme rozhlasové zprávy či přečteme noviny, jaký pohled na svět se nám nabízí? Zamysleme se nad tím, kolik zpráv positivních a kolik negativních je nám servírováno ke snídani. Potřebujeme opravdu vědět, že někde v Tramtárii spadlo letadlo a 200 lidí přišlo o život? K čemu je nám dobré slyšet, že kdosi kohosi kdesi zavraždil? Jak už řekl Karel Čapek – Potíž s novinami je v tom, že nás informují o smrti dvou dělníků, kteří spadli z lešení, ale neřeknou nám, kolik zedníků z lešení nespadlo. Proč mne novináři krmí těmi špatnými zprávami, které mi jen kazí náladu? Majitelé sdělovacích prostředků mají vyzkoušeno, že špatné zprávy prodávají noviny nebo zvyšují sledovanost televize. Zůstává mi přesto záhadou, proč si chce tolik lidí svobodně kazit náladu hned po ránu. Když tedy chtějí, dopřejme jim to, ale ať si potom nestěžují na svoji blbou náladu. Proč si přivolávají zbytečné problémy?

Můj vlivný učitel, buddhistický mnich Ajahn Brahmavamso, říká: „Problémy nastávají, když něco chceme, pokud nic nechci, nemám problém.“ Mnohý člověk touží po tom, aby si koupil nové pěkné auto, větší a lepší, než má soused. Pracuje proto usilovně, maří čas přesčasy, šetří, kde jen může, až nastane kýžený okamžik a usedne do nového nablýskaného vozu. Jak dlouho ale ten pocit štěstí trvá? Zpravidla jen do momentu, kdy si udělá byť jen malý škrábaneček na karoserii; pocit radosti je rychle vystřídán mrzutostí.
Moudrý člověk se proto neptá, co chce, ale uvažuje jen o tom, co vskutku potřebuje. Potom zjistíme, že k tomu, abychom žili radostně a spokojeně, potřebujeme vskutku jen velmi málo.
Klíčem k našemu pocitu a prožitku života je tedy hodnotový systém, který přijmeme jako svoji osobní filozofii. Dlouho jsem uvažoval o tom co by mi mělo stačit ku štěstí a shledal jsem, že moje potřeby jsou skromné. Co tedy potřebuji? Dobré zdraví, střechu nad hlavou, denně dobrý čerstvý chléb a chutnou pitnou vodu. Zdá se vám to příliš málo? Tak se nad tím na chvíli zamysleme. Kolik je v tomto okamžiku na světě lidí, kteří umírají hladem a nemají dostatek kvalitní pitné vody? A co političtí vězni v mnoha zemích světa, mučeni a týráni hladem, ti by si přáli mít moji svobodu a pitnou vodu s čerstvě upečeným bochníkem chleba. Pro takové lidi je můj skromný požadavek nedostupným snem. Ale i pro nás, žijící v bohatém moderním světě, stává se výživný chléb darem. Pitnou vodu, kterou jsme dříve považovali za bezplatnou samozřejmost, dnes kupujeme v supermarketech, neboť z našich kohoutků ve velkoměstech nám teče mrtvá voda. Čerstvé pečivo a voda z lesní studánky stávají se žádoucím darem. Já ovšem o vodě a chlebu zatím nežiji. Nejen, že si sám vařím zdravá jídla, mám dost i na to, abych si často zašel do dobré restaurace. A tak každý den je pro mne svátečním, protože mám vlastně více, než ku štěstí vskutku potřebuji.
Jiné by bylo, kdybych si usmyslil, že chci jíst jen ta nejvybranější jídla. I kdybych na to měl a každý den snídal, obědval i večeřel jen v těch nejdražších restauracích, jak dlouho by mi to působilo vzrušení a potěšení? A kdyby se jednoho dne stalo, že bych měl k večeři jen pramenitou vodu a krajíc čerstvého chleba, pocítil bych zklamání, přepadla by mě blbá nálada.
Proč se tedy tolik lidí stále pachtí za něčím, co toužebně chtějí, ale vlastně nepotřebují? Přejí si mít hodně peněz, ale nikdy jich nemají dost. Myslí si, že vlivné postavení jim přinese pocit štěstí, jenže žízeň po moci jeví se být neuhasitelná. A tak těm, kteří se honí za štěstím po šírém světě, to štěstí neustále uniká.
Zdroj radosti je v nás, v naší mysli, v našem srdci. Mít dobrou náladu je tedy snadné, stačí jen naučit se správně myslet a cítit. Jenže právě to je zpropadeně těžké.

text © Jaroslav Kovaříček, 27.9.2005
Jaroslav Kovaříček (1944) vystudoval muzikologii na Filosofické fakultě Karlovy university, kde se specializoval na oblast hudby a sdělovacích prostředků. Od roku 1968 žije v Austrálii, kde mnoho let pracoval v rozhlasové společnosti ABC jako režisér a hlasatel. Komponuje meditativní hudbu a také píše česky - poesii, povídky a články.

(Převzato z www.pozitivni_noviny.cz)
30.05.2008 | Autor: Jaroslav Kovaříček



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se