Nepříjemné emoce

Pro odvážné, kteří chtějí své nepříjemné (=nemocné) emoce pochopit a uzdravit
a nikoliv potlačit.

Stejně jako v případě tělesné bolesti existuje i v oblasti emocí široký škála obtěžujících a nepříjemných emočních stavů a pocitů, které nepřijímáme a od nichž zůstáváme odříznuti. Pocity zranitelnosti, osamělosti, nepohody, úzkosti k nám čas od času přicházejí coby součást životní zkušenosti. Jak často však jmenované pocity přijímáme?

Máme ve zvyku na nepříjemné emoční stavy reagovat stejný způsobem jako na nepříjemné vjemy tělesné. Když například vyvstane pocit osamělosti, nepřijímáme jej. Pociťujeme vůči němu odpor, zavrhneme jej a snažíme se od něj oddálit. Kolik z toho, co v životě děláme, je jednoduše snahou vyhnout se osamělosti či nudě. Neochota být s danou zkušeností a zažít ji plně nás vždy vede k natahování se a k uchopování něčeho jiného. O kolik jednodušší by bylo prostě si dané pocity připustit a nechat je vyvstávat a pomíjet bez vzdorování či odporu. (pozn. J.S.a ptát se o jejich smyslu)

Jedním z nejobtížnějších emočních stavů, s kterým se setkáváme, je pocit nebezpečí, zranitelnosti. Co by bylo, kdybychom se naprosto otevřeli? Domníváme se, že kdyby nás ostatní spatřili takové, jak se sami známe, nemilovali by nás či nerespektovali, že by nás ostře odsoudili, že bychom ztratili všechny své přátele. Strach plynoucí ze zranitelnosti nás vede k tomu, že si vytváříme jistý obraz sebe, kterým se světu prezentujeme, a to takový obraz, o němž doufáme, že bude přijat a milován. Onen obraz stavíme vně před sebe, zatímco temné, zamžené a nepřijatelné stránky nás samých se ukrývají za ním.

Když prozkoumáme strach z toho, že nás budou druzí odsuzovat, že nás nebudou přijímat, zjistíme, že prožívaný strach nemusí mít původně co dělat s druhými lidmi; místo toho souvisí s naší neochotou zakoušet jisté pocity a emoce. Jsme to my, kdo sami sebe odsuzujeme, nepřijímáme se a nemáme rádi.

Jestliže se nám povede umožnit si procítit zranitelnost a nebezpečí v okamžiku, kdy vyvstávají, jestliže dokážeme být sami sebou bez jakéhokoliv předstírání, nalezneme velkou vnitřní sílu. Nastane to přesně v ten okamžik, kdy připustíme svou stinnou stránku, kterou jsme před sebou ukrývali a udržovali v tajnosti jako pod brněním. Pak můžeme vydechnout poněkud volněji. Začneme otevírat dveře soucitu vůči sobě i vůči lidským poměrům.

Zdroj: Hledání srdce moudrosti - Učebnice budhistické meditace - Joseph Goldstein, Jack Kornfield, Alternativa
25.03.2008 | Autor: J.S.



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se