Otevřený dopis 2 aneb o falešném pozitivním myšlení

Určitě někoho takového znáte: on je neustále nabručený, nadává na politiku, šéfa v práci, na fotbal i vrchního v oblíbené hospůdce, nikam s nepůjde…stejně to nemá cenu…
A ona: většinou se usmívá, je veselá a optimistická a nadšeně vám vypráví, jak na tom před několika lety byla špatně: byla v jednom kole. Ráno s dětmi do školky/školy, do práce, pak vyzvednout děti, nakoupit a doma honem s dětmi napsat úkoly, uvařit večeři,…,večer sotva padla do postele se ten její po ní sápal a chtěl se milovat…pronásledovaly jí bolesti hlavy nebo problémy se žlučníkem či jakékoliv další choroby. Pak ale přišel zlom. Shodou okolností se jí dostala do ruky kniha XY (poznámka: často to bývá Miluj svůj život od L.Hay) a od té doby se to začíná měnit. Přečetla i řadu dalších knih. Pochopila, že se má mít ráda a začala na sobě pracovat. Především používá tzv. pozitivní myšlení. Afirmace mele od rána do večera, dokonce si je píše na lístečky, aby je měla neustále kolem sebe. Teď je to skvělý až na jednu docela podstatnou věc. Ten její ji nechápe. Čím je ona dál, tak z něj je ještě větší bručoun, má zdravotní problémy, nic s tím nechce dělat, kdyby ji poslechl a zkusil si třeba každý den opakovat jednoduchou větičku. Třeba: „Jsem zdravý, cítím se dobře.“ Ale to ne, radši bude sedět na gauči a brblat na poměry, hekat, co ho kde bolí a řvát na děti při jakékoliv příležitosti. Už se to nedá vydržet. Tak uvažuje o rozvodu. S takovým negativistickým bručounem se nedá žít. Neví, co se s ním stalo. Býval to takovej fajn chlap. Naštěstí tenkrát objevila tu knihu, která jí tak pomohla, dala jí nový směr. Bez toho by to dnes určitě nezvládla.
S podobným schématem jsem se ve své poradně setkala už mnohokrát. Co za tím stojí? Co se děje, že manželé těchto optimistických dam se propadají stále hloub a hloub. Dokonce tak hluboko, že když se s nimi náhodně setkáte – třeba si k nim přisednete v autobuse – je vám vedle nich během chvilky nepříjemně, přestože je vidíte poprvé v životě a na první pohled jsou sympatičtí? Vysvětlení není až tak složité. Příroda má ráda rovnováhu. Pokud jeden z partnerů používá techniku „přikrývání kupky hnoje bílým ubrusem“ (viz. Otevřený dopis Tamarce o pozitivním myšlení) a stane se tzv. falešně pozitivním, pak jeho nejbližší – obvykle to bývá životní partner – automaticky začne tuto situaci vyrovnávat. Čím jeden pozitivnější, tím druhý negativističtější. Tato situace nastává tehdy, pokud svoje témata neřešíme doopravdy, když neléčíme svá stará emocionální zranění, křivdy a smutky, pocity viny a hanby. Když se nedíváme do očí svým strachům a nehledáme, co za nimi stojí, před čím nás chrání, když necháváme své vnitřní dítě osamocené a bez pocitu bezpečí, když neuváženými postupy tvrdíme, že jsme milováni a přitom se cítíme hluboce osamoceni, že jsme šťastni a uvnitř jsme smutni, když se přesvědčujeme, že vše je tak jak má být po té, co jsme vyhořeli, že jsme klidní a vyrovnaní, když se nám chce plakat a obvinit celý svět za to, že nám zemřel někdo blízký.
A jak z toho ven? Je třeba být k sobě upřímný, mít kus odvahy a podívat se, co se v nás skrývá, použít jakoukoliv metodu, která nepřehazuje bílý lajntuch přes kupku hnoje, ale naše témata řeší. Pokud své negativní pohledy na sebe i svět doopravdy vyléčíme, pak naši partneři už nemají na co reagovat. Nestávají se z nich pesimisté a odpůrci našeho pokroku nýbrž naši laskaví průvodci životem.
Na závěr malou poznámku. Nejsem odpůrcem používání afirmací. Určitě nám mohou pomoci, pokud je užíváme uvážlivě na přechodnou dobu. Buď abychom překonali nejhorší dobu nebo když potřebujeme získat trochu času, když to zrovna nejde jinak…
Přečti si také:
Jak vznikl termín falešné pozitivní myšlení
Otevřený dopis Tamarce o falešném pozitivním myšlení
27.02.2008 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se