Otevřený dopis Tamarce o pozitivním myšlení

Milá Tamarko, reaguju na jednu drobnou situaci na tvém semináři. V danou chvíli jsem měla pocit, že bych něco narušila, kdybych začala mluvit, ale na druhou stranu chci projevit svůj názor.

Vyprávěla jsi svůj drobný osobní příběh o tom, že jednou, když jsi něco řešila, ti Vlasta polepil celý byt lístečky s afirmacemi. A taky o tom, jak tě to v první chvíli naštvalo a teď už se ti to zdá jako dobrý nápad, který předáváš dál. Na celou věc mám svůj názor. Pokusím se ho teď zformulovat.
Hodně z nás je zasaženo vlnou takzvaného pozitivního myšlení. V zásadě je to v pořádku, pokud vychází z hloubi duše, když skutečně na 100% věříme své afirmaci a když víme, jak na to - jak afirmaci správně vytvořit, jak často ji používat, jak dlouho ji používat,…
Pojďme se tedy společně začít zamyšlením nad tvorbou afirmací. O tom se píše v řadě knih. Většinou se doporučují afirmace asi tohoto typu:
Jsem veselá.
Jsem klidná a vyrovnaná
Jsem v pohodě a podobně.


Použití takové afirmace má jedno velké úskalí: musíme jí věřit na sto procent. Pokud ne, tak se automaticky objevuje opozice podvědomí a ta nám naše úsilí dříve nebo později zhatí. Přesto můžeme dosáhnout určitých výsledků. Otázka je, za jakou cenu, neboť použití takové afirmace jen zastírá původní problém. Je to jako kdybychom na rezavějící karoserii auta nalepili plakát nebo na kupku hnoje přehodili bílý ubrus a mysleli si, že je vše OK. Svůj problém přestaneme vnímat. A on se zatím tiše a nenápadně připravuje na to, že se v plné kráse projeví. Karoserie se rozpadne, bílý ubrus prosákne, původní negativní myšlenka, kterou jsme se tak usilovně snažili odstranit, se znovu nabude své moci. Tentokrát v jiné podobě. S největší pravděpodobností to bude jako fyzický problém - jednoduše bolest nebo nemoc - náhle po řadě měsíců nebo dokonce let.
Přesto věřím, že pracovat afirmacemi může být přínosné. Je třeba dodržet některá pravidla a především mít na paměti, že je to technika, která nám pomůže jen na chviličku překonat naše rozpoložení, abychom získali čas na skutečné řešení.
Opozici podvědomí můžeme eliminovat tím, že mu nenutíme pocit, že jsem veselá, když jsem smutná, nebo že jsem štíhlá, když mám hmotnost 90kg na 150cm výšky. Afirmaci „Jsem veselá“ jednoduše přeměním na „Jsem stále veselejší.“ To znamená, že tam přidávám důraz na změnu, proces. Tady naše podvědomí reaguje v pohodě, necítí žádné nebezpečí tlaku ke změně, nereaguje jak statný býček na červený prapor. Jde vlastně o jógovou sankalpu. Její fungování je pár tisíc let ověřeno za splnění dalších podmínek. Nepoužívá se kdykoliv za den, ale právě jednou (přitom se vysloví třikrát) nejlépe v hluboké relaxaci. Ne každý z nás se do takového stavu dokáže dostat bez předchozích zkušeností s nácvikem relaxace či jóga nidrá – tzv.psychického spánku. Přesto sankalpu můžeme používat s tím rozdílem, že místo vědomě navozeného relaxačního stavu použijeme přechod mezi bděním a spánkem. Dalším velice důležitým rozdílem je to, že sankalpa se považuje za hluboce intimní záležitost, o které se ani nemluví, natož aby se někde psala na lístečky a lepila po bytě. Co se týká doby používání, tak je třeba vydržet. Staří jógíni říkali, že nic neodolá čtyřicetidennímu sanakalpování. Již zmiňovanou opozici podvědomí lze také obejít formulací s použitím slůvka chci. Tedy místo „Jsem veselá“ se použije „Chci být veselá“. Jen jsem to napsala, tak vidím tu záplavu námitek, že to nejde, že mi Vesmír (=Universum) splní to chtění a budu jen chtít a chtít a chtít. Myslím, že to tak jednoduše nefunguje, ale něco na tom je. V okamžiku, kdy použijeme slůvko chci, tak přestává vadit, když své afirmaci věříme třeba jen na 90%, tj. když pro naše podvědomí je výrok „Jsem veselá“ z 90% lež, tak 100% pravdou pro něj bude výrok „Chci být veselá“. Dokonce stačí jen jedno jediné procento víry a už se něco odehrává. Vrchol pro mě osobně z toho, co jsem dosud poznala – a je toho dost, představuje afirmační proces, tak jak se používá v AFT. Místo „Jsem veselá“ se postupně vždy třikrát používají věty: a) Odpouštím si na všech úrovních, že jsem smutná. b) Odpouštím si na všech úrovních, i když jsem stále smutná, c) Odpouštím si na všech úrovních i kdybych nikdy nepřestala být smutná. Tato technika je neuvěřitelně silná. A nenech se zmást – skutečně používá negativní vyjádření. Leckdy ji stačí použít jen jednou. A co je podstatné: že představuje skutečné řešení, nikoli jen to přelepení plakátu na karoserii. Energie odpuštění je tak vysoká a úžasná, že je schopna měnit naše systémy přesvědčení. Pochopitelně to ne vždy jde úplně samo. Mnohokrát si potřebujeme odpustit v okamžiku, kdy přesvědčení vzniklo, tj. použít věkovou regresi, nebo současně pracovat s energiemi, které nechtějí dopustit, abychom se měnili. Ale o tom až někdy jindy v článečku v rubrice o AFT. Něco jsem už malinko nastínila v článečku Podle sebe soudím tebe.
Přeju i nadále Sluncem naplněnou duši
Jitka

Přečti si také:
Druhý otevřený dopis o falešném pozitivním myšlení
Jak vznikl termín falešné pozitivní myšlení
26.02.2008 | Autor: Mgr.Jitka Studénková



Komentáře

1 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se